Stanovení odolnosti glazury proti vzniku trhlin je předepsáno normou ČSN EN ISO 10545-11, která je platná od 1. ledna 1999.

Tato norma stanovuje, jakým způsobem se zjišťuje odolnost glazury proti vzniku vlasových trhlin v glazuře keramických obkladových prvků.  Trhlina v glazuře je definována jako trhlina druhu jemné vlasové linie, která porušuje lícní plochu obkladových prvků. Tato odolnost se zjišťuje v autoklávu, do kterého se celé obkladové prvky vloží a působí se na ně vysokým tlakem. Následně se na lícní glazované ploše po obarvení posuzuje vznik trhlin.

Přístroj, kterým se tato zkouška provádí, se jmenuje Autokláv, musí mít dost velký prostor, do kterého je třeba vložit 5 obkladových prvků, na kterých se zkouška provádí, které se nesmí navzájem dotýkat. Ideální je použití vyvíječe páry mimo autokláv, který umožňuje dosažení tlaku (500±20) kPa, což odpovídá teplotě páry (159±1)˚C a udržení tohoto stavu po dobu dvou hodin.

Zkušeními tělesy jsou při této zkoušce obkladové prvky, kterých musí být minimálně 5 ks. Výjimečně, pokud jsou tyto velké, můžeme je nařezat na části, musíme však zkoušet všechny části. Nařezané díly by měly být co největší.

Postup provádění zkoušky

Obkladové prvky nejdříve zkontrolujeme pouhým okem ze vzdálenosti 25 až 30 cm při osvětlení asi 300 lx a zjistíme, zda nemají viditelné závady v glazuře. Všechny tyto obklady musí být bez trhlin.  K předběžné zkoušce na přítomnost trhlin se používá methylénové modře. Pak se musí všechny obkladové prvky dodatečně vypálit při teplotě (500±15)˚C rychlostí nárůstu teploty nejvýše 150˚C/h a s výdrží nejméně 2 hodiny při této teplotě.

Zkušební prvky umístíme v dostatečné vzdálenosti do Autoklávu a během jedné hodiny vytvoříme zkušební podmínky (500±20) kPa a (159±1)˚C, které udržujeme po dobu dvou hodin. Po přerušení přívodu páry tlak co nejrychleji snížíme na atmosférický tlak a zkušební tělesa necháme ještě půl hodiny v autoklávu chladnout.  Pak je vyjmeme do laboratorních podmínek, jednotlivě poklademe na hladkou podložku a necháme chladnout ještě další půlhodinu.

Po té glazované lícní plochy potřeme vhodným barvivem např. vodním roztokem 1 % methylénové modře s nepatrným přídavkem smáčedla. Po jedné minutě barvivo otřeme vlhkou utěrkou.

Zkušební tělesa prohlédneme a zjišťujeme, zda nevznikly trhliny v glazuře, přitom dbáme na to, abychom je nezaměnili za poškrábání a trhliny ve střepu.

Protokol  o provedení zkoušky musí obsahovat následující:

• Odkaz na příslušnou část normy
• Popis jednotlivých obkladových prvků
• Přesný počet, kolik zkušebních těles  bylo zkoušeno
• Počet zkušebních těles s trhlinami v glazuře
• Popis trhlin v glazuře (textově, fotografií nebo nákresem)