Stanovení geometrických parametrů a jakosti povrchu

Postupy pro stanovení geometrických parametrů (šířka, délka, tloušťka, přímost lícních hran, rovinnost lícních ploch, pravoúhlost stran) a jakosti povrchu keramických obkladových prvků stanovuje norma ČSN EN ISO 10545-2, která platí od 1.1.1999.

U obkladových prvků, které mají plochu menší než 4 cm², se neprovádí měření délky a šířky, přímosti lícních hran, pravoúhlosti hran a rovinnosti lícních ploch.

Distanční výstupky, kapky glazury a jiné nepravidelnosti hran, které nejsou po vyspárování položeného obkladu viditelné, se neberou při měření délky, šířky, přímosti lícních hran a pravoúhlosti hran v úvahu.

1. Měření déky a šířky

• Se provádí posuvným měřítkem nebo jiným vhodným měřicím přístrojem pro délkové měření.
• Zkouší se deset celých obkladových prvků
• Postup zkoušení je následující: Změří se každá hrana zkoušeného obkladového prvku v místech, která jsou vzdálena 5 mm od rohů. Přesnost měření je 0,1 mm
• Vyhodnocení:
• Pro obkladové prvky čtvercového tvaru je průměrná délka hrany každého obkladového prvku střední hodnota ze 4 měření. Průměrná délka hrany deseti vzorků je tedy střední hodnota ze čtyřiceti měření.
• Pro obkladové prvky obdélníkového tvaru dává odpovídající průměrný rozměr obkladového prvku dvojice protilehlých stran, tzn. Střední hodnota ze dvou měření průměrné délky a šířky deseti vzorků jsou tedy střední hodnoty z dvaceti měření.
• Z provedení zkoušky musíme vystavit protokol, který musí obsahovat následující:

1. Odkaz na tuto část normy
2. Popis obkladových prvků
3. Všechny  jednotlivé hodnoty délky a šířky
4. U čtvercových obkladových prvků průměrnou délku každého zkušebního  vzorku
5. U obdélníkových obkladových prvků průměrnou délku a   šířku každého zkušebního vzorku
6. Průměrnou délku deseti zkušebních vzorků u čtvercových obkladových prvků a průměrnou délku a šířku u deseti obkladových prvků obdélníkového tvaru
7. Odchylku průměrného rozměru hrany každého obkladového prvku (2 nebo 4 hrany) od deklarovaného rozměru v %
8. Odchylku průměrného rozměru hrany obkladového prvku (2 nebo 4 hrany) od průměrného rozměru hrany deseti zkušebních vzorků  (20 nebo 40 hran) v %.

2. Měření tloušťky

• K měření tloušťky budeme potřebovat šroubový mikrometr s měřícími dotyky o průměru 5 až 10 mm nebo jiné vhodné přístroje.
• Zkouší se deset celých obkladových prvků
• Postup pro zkoušení je následující:

U všech obkladových prvků s výjimkou rozpojovaných, nakreslíme úhlopříčky. Ve všech čtyřech segmentech změříme největší tloušťku každého zkoušeného obkladového prvku ve čtyřech místech. Měření musí být s přesností na 0,1 mm.

U rozpojovaných obkladových prvků nakreslíme čtyři linie kolmo k profilování ve vzdálenosti 0.125, 0.375, 0.625 a 0.875 od konce měřené dílky. Měří se místo s největší tloušťkou na každé linii.

• Vyhodnocení provedeme tak, že průměrná tloušťka jednotlivých obkladových prvků je rovna střední hodnotě ze čtyř měření. Průměrná tloušťka vzorků je rovna hodnotě ze čtyřiceti měření.
• Ze zkoušky musíme opět zpracovat protokol, který bude obsahovat následující:

 - Odkaz na tuto část normy

 - Popis obkladových prvků

 - Všechny naměřené jednotlivé hodnoty

 - Průměrnou tloušťku každého obkladového prvku

 - Odchylku průměrné tloušťky každého obkladového prvku od deklarované tloušťky v % nebo mm

3. Měření přímosti lícních hran

Přímost lícních hran je definována jako odchylka od referenční přímky ve středu hrany. Toto měření se vztahuje pouze na obkladové prvky s přímými hranami, přičemž hodnota v % se vypočte podle tohoto vzorce:

 

Kde:

C          je odchylka přímosti ve středu měřené hrany

L          je délka měřené hrany

 

• K provedení zkoušky použijeme zkušební  přístroj (viz obr. 1) nebo jiný vhodný přístroj. Pro měření přímosti lícních hran použijeme číselníkový úchylkoměr (Df). Dále potřebujeme kalibrační ocelovou desku přesných roměrů s rovnými hranami.
• Zkoušíme deset obkladových prvků.
• Postup zkoušení je následující:

Vybere se přístroj, který má vhodnou velikost tak, aby při umístění obkladových prvků do přístroje na uložené podpěrky (Sa Sb Sc) byly ustavovací podpěry (Ia Ib Ic) vzdálené 5 mm od každého rohu měřeny hrany – viz obr. 1.

 

 

Kalibrační desku uložíme přesně do správné polohy v přístroji a nastavíme úchylkoměr na vhodnou výchozí hodnotu.

Když odstraníme kalibrační desku, obkladový prvek umístíme lícní plochou na ustavovací podpěrky přístroje a zaznamenáváme hodnotu číselníkového úchylkoměru. Čtvercový obkladový prvek se otáčí tak, abychom získaly 4 hodnoty měření. Opakujeme pro každý obkladový prvek.

U obdélníkových obkladových prvků používáme různé přístroje, mající vhodnou velikost. Měříme s přesností na 0,1 mm. Přímost lícních hran obdélníkových obkladových prvků uvádíme v % délky a šířky, u čtvercových prvků v % délky.

• Z provedené zkoušky musíme vystavit protokol, který bude obsahovat:
  • Odkaz na tuto část normy
  • Popis obkladových prvků
  • Jednotlivé naměřené hodnoty přímosti lícních hran
  • Největší odchylku od přímostí v %, která je vztažená na odpovídající deklarovaný rozměr

1. 4. Měření pravoúhlosti

• Definice – pravoúhlost – přiložíme-li roh obkladového prvku k úhlu kalibrační desky pravoúhlost   % vypočítáme podle následujícího vzorce:

d          - je vzdálenost vnějšího rohu hrany obkladového prvku (měříme 5 mm  od  rohu) od  vnitřní hrany kalibrované desky v mm

L          - délka, která odpovídá přilehlé hraně obkladového prvku v mm

• K tomuto měření používáme měřící přístroj dle obr. 1 nebo jiný vhodný měřící přístroj, kalibrační desku s přesnými rozměry a s přímými vhodnými hranami. Zkoušíme deset celých obkladových prvků.
• Postup zkoušení je následující: Vybere se přístroj, který má vhodnou velikost tak, aby při umístění obkladových prvků do přístroje na uložené podpěrky (Sa Sb Sc) byly ustavovací podpěry (Ia Ib Ic)vzdálené 5 mm od každého rohu měřeny hrany – viz obr. 1.
• Pohyblivý dotek číselníkového úchylkoměru (Da) je taky umístěn 5 mm od rohu měřené hrany obkladového prvku.

-   Kalibrační desku uložíme přesně do správné polohy v přístroji a nastavíme úchylkoměr na vhodnou výchozí hodnotu.

• Když odstraníme kalibrační desku, obkladový prvek umístíme lícní plochou na ustavovací podpěrky v přístroji a odečteme hodnoty z číselníkového  úchylkoměru, umístěného 5 mm od vnějšího rohu obkladového prvku.  Čtvercový obkladový prvek se otáčí tak, abychom získaly 4 hodnoty měření.
• V případě obdélníkových obkladových prvků použijeme vhodné přístroje odpovídajících rozměrů. Měříme s přesností na 0.1 mm.
• Z uvedené zkoušky vystavíme protokol, který bude obsahovat:
  • odkaz na tuto část normy
  • Popis obkladových prvků
  • Všechny jednotlivé naměřené hodnoty pravoúhlosti
  • Největší odchylku hrany od pravého úhlu, vyjádřenou v %    odpovídajícího deklarovaného rozměru

5. Měření rovinnosti lícních ploch 
 

 

a. Definice

1. Rovinnost lícních ploch je definována měřením ve třech bodech    povrchu obkladového prvku. Obkladové prvky, které mají reliéfní lícní plochu měříme na ploše rubové.
2. Odchylka ve středu hrany  - odchylka středu hrany obkladového prvku od roviny, ve které leží tři ze čtyř rohů
3. Odchylka ve středu lícní plochy – odchylka středu lícní plochy obkladového prvku od roviny, ve které leží tři ze čtyř rohů
4. Odchylka v rozích – odchylka čtvrtého roku obkladového prvku od roviny, ve které leží tři ostatní rohy

b. Měřící přístroje a pomůcky

Pro obkladové prvky, které jsou větší než 40x40 mm potřebujeme

-          Měřící přístroj dle obr. 1 nebo jiný vhodný přístroj

Pokud budeme měřit obkladové prvky s hladkým povrchem, ustavovací podpěrky budou mít průměr 5 mm. Abychom získali správné výsledky, musíme pro ostatní povrchy obkladových prvků použít vhodné podpěry.

-          Kalibrační desku z kovu nebo ze skla o tloušťce alespoň 10 mm k přístrojům použít vhodné podpěrky.

Pro obkladové prvky o rozměrech 40x40 mm nebo menší potřebujeme

-          Kovové pravítko

-          Měrný kelímek

c. Zkušební vzorky

V obou uvedených případech budeme zkoušet deset zkušebních vzorků.

d. Postup

Pro obkladové prvky, které jsou větší než 40 x 40 mm

Vybereme přístroj vhodné velikosti a odpovídající kalibrační desku umístíme přesně na tři ustavovací podpěrky. Střed každé podpěrky musí být vzdálen 10 mm od hrany obkladového prvku a oba vnější číselníkové úchylkoměry budou vzdáleny 10 mm od hran obdélníkového prvku. Tři číselníkové úchylkoměry nastavíme na vhodnou výchozí hodnotu (obr. 1).

Když odstraníme kalibrační desku, umístíme do přístroje obkladový prvek lícní plochou směrem dolů a zaznamenáme hodnoty na třech číselníkových úchylkoměrech. Čtvercový obkladový prvek se otáčíme tak, abychom  získaly čtyři hodnoty měření pro každou vlastnost. Tento postup pro každý obkladový prvek opakujeme. Pokud měříme obdélníkové přístroje, používáme samostatné přístroje vhodných rozměrů.

každého obkladového prvku. Přesnost měření Zaznamenáváme největší odchylky ve středu lícní plochy, od středu hrany a v rozích je 0,1 mm.

Pro obkladové prvky o rozměrech 40x40 mm nebo menší

Pro měření odchylky ve středu hrany umístíme pravítko přes hrany a měříme měrným klínkem odchylku od pravítka. Odchylku od středu stanovíme stejným způsobem, ale podél úhlopříček.

Měření odchylky v rozích neprovádíme.

1. e. Vyhodnocení výsledků

Odchylka ve středu lícní plochy bude vyjádřena v % délky úhlopříček.

Odchylku ve středu hrany vyjádříme v %

-          Šířky a délky obdélníkových prvků

-          Délky hrany u obkladových prvků čtvercových

Odchylku v rozích vyjádříme v % délky úhlopříček. Měření obkladových prvků s distančními výstupky vyjádříme v mm.

1. f. Protokol o zkoušce

Z provedené zkoušky musíme vytvořit protokol, který bude obsahovat:

• Odkaz na tuto část normy
• Popis obkladových prvků
• Všechny jednotlivé naměřené hodnoty odchylek ve středu lícní plochy
• Všechny jednotlivé naměřené hodnoty odchylek ve středu hrany
• Všechny jednotlivé naměřené hodnoty odchylek v rozích
• Největší odchylku ve středu lícní plochy, která se vztahuje na vypočtenou úhlopříčku deklarovaného rozměru v % nebo mm
• Největší odchylku ve středu hrany, která se vztahuje na odpovídající deklarovaný rozměr v % nebo mm
  • Největší odchylku v rozích, která se vztahuje na úhlopříčku z deklarovaného    rozměru v % nebo mm

 

1. 6. Jakost povrchu

Pokud použijeme normu EN ISO 10545 pak platí definice:

Trhliny ve střepu – každá viditelná trhlina na lícní/rubové straně obkladového prvku

Trhliny v glazuře - trhlina, která vypadá jako nepravidelná vlasová trhlina

Neglazovaná místa – místa na glazovaných obkladových prvcích, která nejsou glazována

Vlnitost – záměrné prohloubení lícní plochy obkladového prvku

Vpichy – nepatrné dírky v lícní ploše glazovaného obkladového prvku

Odskelnění – nezáměrná, zřetelná krystalizace glazury

Skrvny – všechna nezáměrně odlišná místa, která jsou na lícní ploše obkladového prvku

Vady pod glazurou – každá viditelná vada, která je glazurou zakryta

Vady dekoru – každá viditelná vada dekoru

Střepiny – úlomky, které vznikly otlučením z hran, rohů nebo lícní plochy obkladových prvků

Puchýře – malé bublinky v lícní ploše nebo bublinky, které byly vytvořeny při tavení glazury při vzniku plynů během výpalu

Drsná hrana – každá nezáměrná nepravidelnost podél hrany obkladového prvku

Přesah glazury – nezvykle silný shluk glazury ve tvaru vyčnívajícího žebra podél   hrany

a. Přístroje

• Světelný zdroj o  barevné teplotě od 6000 K do 6500 K
• Luxmetr
• 1 m pravítko nebo jiný vhodný prostředek k měření vzdálenosti

b. Zkušební vzorky

Zkoušíme nejméně 1 m², ale nejméně 30 ks obkladových prvků

c. Postup

Obkladové prvky umístíme tak, abychom mohli povrch pozorovat ze vzdálenosti 1 m kolmo k lícní ploše. Osvětlíme je rovnoměrně světlem o intenzitě 300 lx. Intenzitu osvětlení měříme ve středu a ve všech rozích zkoušené plochy.

Obkladové prvky pozorujeme pouhým okem, přípravu zkušební plochy a pozorování nesmí provádět stejná osoba. Záměrné povrchové efekty nepovažujeme za vadu.

d. Vyhodnocení výsledků

Jakost povrchu vyjádříme jako procentický podíl obkladových prvků bez povrchových vad.

e. Protokol o zkoušce bude obsahovat následující údaje:

• Odkaz na tu část normy
• Popis obkladových prvků
• Počet zkoušených obkladových prvků
• Základní kritéria pro posouzení
• Podíl obkladových prvků bez povrchových vad v %

 

 

-

-